Já a Stopařův průvodce po galaxii

20. února 2014 v 16:55 | Abigail Osbourne |  Články
Toto byla původně seminární práce na výtvrku. Měli jsme si vybrat nějaké umělecké dílo a vyzdvihnout jeho přednosti nebo ho naopak zkritizovat. Možná někomu z vás poslouží ;) :D. Nebo pokud máte rádi SPPG, určitě se rádi pokocháte :D. Také zde popisuji svůj osobní vztah k tomuto dílu :).
S láskou Abby lml
Prohlášení: Obsahuje úryvky z prvního dílu pentalogie, jejichž autorem je Douglas Adams.


Je pětidílná stopařská trilogie, kterou autor původně koncipoval jako rozhlasovou hru pro stanici BBC. Tato bravurní parodie na sci-fi je dnes již klasické dílo a zároveň má druhá nejoblíbenější kniha, proto jsem si na tuto esej vybrala právě ji. Kniha "Stopařův průvodce po galaxii" (dále jen SPPG) je pojmenovaná podle stejnojmenné encyklopedie všeho vesmíru a vědění. V mnoha ležérnějších civilizacích na Východním okraji naší Galaxie dokonce Stopařův průvodce nahradil velkou Galaktickou encyklopedii jakožto zdroj veškerého vědění a moudrosti, neboť - ač má mnoho mezer a spousta informací je pochybných nebo přinejmenším hodně nepřesných - má proti starší a prozaičtější příručce dvě nesporné výhody. Jednak je o něco levnější, a především má na obálce velký vlídný nápis: NEPROPADEJTE PANICE.

Tuto knihu jsem poprvé čela, když mi bylo 12 let. Okamžitě mě nadchla a já jedním dechem přečetla všech pět dílů, avšak prvnímu se nemůžu rovnat ani jeden z nich. Čím jsem starší, tím víc si čtení této knihy užívám, a proto bych se chtěla věnovat detailnějšímu popisu právě onoho prvního dílu pentalogie.

První věc, kterou si člověk prostě musí zamilovat, je styl psaní Douglase Adamse. Mě osobně ovlivnil natolik, že jsem hned po přečtení všech pěti knih napsala vlastní sci-fi knihu, která je stylem psaní nezpochybnitelnou kopií psaní Douglase Adamse.


Už jen prolog, kterým autor uvádí do děje je natolik geniální, že každého (i zarytého odpůrce sci-fi literatury) musí zaujmout. Moje zvláště oblíbená je věta: Okolo něj zhruba ve vzdálenosti sto padesáti miliónů kilometrů obíhá naprosto zanedbatelná nepatrná modrozelená planeta, na níž formy života vzešlé z opic jsou tak úžasně primitivní, že se dosud domnívají, že digitální hodinky jsou docela šikovný nápad.


Také naprosto skvělá, ale zdánlivě bezvýznamná je věta: A pak jednoho čtvrtka, téměř dva tisíce let poté, co jednoho člověka přibili na kříž za to, že říkal, jak by bylo ohromně bezva chovat se k sobě pro změnu trochu slušně, si jedna dívka sedící osaměle v malé kavárničce v Rickmansworthu najednou uvědomila, v čem je chyba. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že tato věta byla naprosto zásadní a že se kolem ní bude točit celý čtvrtý díl SPPG. Tím autor jen ukázal, jak dokonale promyšlenou celou pentalogii měl, když věta, která se objeví v prvním odstavci první knihy, ovlivní celý děj knihy čtvrté a částečně páté. A zakončení prologu slovy: Historie onoho strašně pitomého čtvrtka a jeho neuvěřitelných následků a jejich souvislostí s touto pozoruhodnou knihou však začíná velmi prostě. Začíná jedním domem. Se mi nehorázným způsobem líbí.

Čtenáře také jistě hned v první kapitole zaujme hádka hl. hrdiny Artura Denta s panem Pan L. Prosserem, ohledně důležitosti dálnic a toho, že se Artur teprve včera dozvěděl, že mu chtějí zbořit dům: "Ale ty plány byly vyvěšeny..."
"Vyvěšeny? Musel jsem je nakonec jít hledat do sklepa."
"Tam je oddělení, kde je vyvěšují."
"S baterkou."
"Asi byl zrovna výpadek proudu."
"A schody zřejmě taky vypadly."
"Podívejte se, našel jste to oznámení nebo ne?"
"Ale jo, našel. Na dně zamčené registračky, a tu vecpali na zrušený záchod a na dveře dali ceduli Pozor, leopard!."
Od doby, kdy jsem si přečetla tento odstavec, mám nutkavou potřebu navštívit sklepení prostory našeho MÚ a důkladně prohledat všechny zrušené záchody.

Další naprosto legendární věcí je bezpochyby proslov Arturova přítele Forda Prefecta o důležitosti ručníku. Tento proslov se dostal do povědomí i těch, kteří SPPG nečetli a bez ručníku, stejně jako já, neudělají ani krok. Ručník se stal také způsobem, kterým fanoušci SPPG uctívají památku Douglase Adamse a 25. května nosí kolem ramen (či na jiném viditelném místě) ručník.

Moc se mi líbí způsob, jakým autor vyřešil jazykový problém. U spousty sci-fi (jako například Star Gate) mě štve, že skoro všechny národy prostě umí mluvit anglicky, jelikož je to asi meziplanetární dorozumívací prostředek! Ve SPPG je tento problém vyřešen Babylónskou rybkou, která je zároveň podle některých nesporným důkazem boží neexistence: Skutečnost, že se něco tak nepochopitelně užitečného mohlo vyvinout pouhou náhodou, je tak bizarně nepravděpodobnou shodou okolností, že někteří myslitelé se rozhodli považovat to za konečný a nezvratný důkaz Boží neexistence. Babylonská rybka, je totiž nesporným DŮKAZEM a důkaz je v rozporu s víro, tudíž se by se Bůh musel rozplynout v obláčku logiky.

Nezapomenutelná je také Vogonská poezie, která je kupodivu až třetí nejhorší ve vesmíruyslím, že nemá smysl jí zde uvádět, jelikož je natolik známá, že by jen zbytečně plýtvala inkoust. Místo toho bych ráda řekla, že je opět důkazem autorovy geniality. Použít jakožto mučící a následně i vražený nástroj poezii? Ach, můj bože! :D

Dále… čtenář jistě nemůžu nezbožňovat Zafoda Bíblbroxe, prezidenta Imperiální galaktické vlády, který se poprvé objeví ve čtvrté kapitole a stává se nedílnou součástí knihy. Naprosto zbožňuji jeho střeštěné nápady a podivínský vzhled. Stále lituji, že ve svém okolí nemám žádného člověka, jako je on. Mým životním snem je/bylo/a bude se s Zafodem setkat.

Detailněji bych se chtěla vyjádřit už jen ke dvoum věcem. První z nich bude loď Srdce ze zlata, kterou ukradl, kdo jiný, než právě Zafod Bíblbrox. Ona loď je totiž poháněna velmi netradičním způsobem: Pohon založený na principu nekonečné nepravděpodobnosti je senzační nová metoda, jak překonávat obrovské mezihvězdné vzdálenosti za pouhou nictinu vteřiny a nemuset se přitom zbytečně plácat v hyperprostoru… Jednoho dne jakýsi studentík, kterého nechali uklízet laboratoř po jednom obzvlášť nepovedeném večírku, začal uvažovat asi takhle:
Jestliže je skutečně nemožné sestrojit takovýto přístroj, pak to logicky musí být konečná nepravděpodobnost. Takže stačí vypočítat přesně, jak je to nepravděpodobné, zadat výsledek generátoru konečné nepravděpodobnosti, nalít mu pořádný šálek horkého čaje a... zapnout ho!

Člověk by si myslel, že víc překvapený už být nemůže, ale Douglas Adams chrlí na čtenáře tolik neočekávaných, nových a inovativních informací a nápadů, že z toho jde až hlava kolem. Tato kniha je nabita tolika tak úžasnými myšlenkami a teoriemi na pouhých 139 stranách, že snad ani není možné, aby byl autor pouhým člověkem.

Dalším z oněch geniálních nápadů je maniodepresivní robot Marvin. "Si myslíte, že máte problémy," ozval se Marvin, jako by hovořil k čerstvě zabydlené rakvi. "Co byste teprv dělali, kdybyste byli maniodepresivní roboti? Ne, nemusíte odpovídat, jsem padesát tisíckrát inteligentnější než vy, a taky na to neumím odpovědět. Dostávám bolení hlavy, když se pokouším dostat na vaši mentální úroveň." Být v jednom kuse, ze všeho zklamaný a naštvaný, zvláště pak u robota, je dalším zdrojem humoru v této knize. Avšak zde musím podotknout, že robot je přece manio-depresivní, tudíž by měl zažívat jak stavy mánie (tj. nepřiměřeně dobré nálady), tak stavy deprese, ne? Avšak Marvin je v jednom kuse depresivní. Proto by se pro jeho "stav" hodilo jiné přízvisko než maniodepresivní, jelikož toto slovo neznamená, že je pořád v depresi. To jediné mi na této knize vadí.

Druhou věcí bude teorie, že planetu zemi celou dobu ovládali myši. A že člověk byl vlastně až třetím neinteligentnějším tvorem na planetě: Všichni dávno víme jednu důležitou věc: skoro nic není takové, jak se to jeví. Tak například na planetě Zemi se člověk vždycky domníval, že je inteligentnější než delfín, protože toho tolik dokázal (kolo, New York, války atd.), kdežto delfíni odjakživa nedělali nic jiného, než se mrskali ve vodě a žili si jako prasata v žitě. A naopak - delfíni byli odevždy přesvědčení, že jsou daleko inteligentnější než člověk, a to z přesně stejných důvodů.

Zvláštní je, že delfíni už delší dobu věděli o zkáze hrozící planetě Zemi. Podnikli řadu pokusů, aby upozornili lidstvo na nebezpečí, většina jejich pokusů o komunikaci byla však mylně vykládána jako legrační snaha žďuchat do fotbalových míčů nebo pištěním vymáhat pamlsky. A tak to delfíni nakonec vzdali a krátce před příchodem Vogonů opustili vlastními silami Zemi.
Poslední sdělení delfínů lidem bylo mylně chápáno jako mimořádně dokonalý pokus o dvojité salto vzad skrz kruh, doprovázené pískáním Praporce s hvězdami a pruhy. Ve skutečnosti však zpráva zněla: "Sbohem a dík za všechny ryby."

Na planetě existoval vlastně jen jeden biologický druh inteligentnější než delfíni. Jeho příslušníci trávili spousty času v laboratořích běháním v kolech a prováděním neuvěřitelně elegantních a vtipných pokusů na člověku. Skutečnost, že člověk tyto vztahy chápal zase naprosto chybně, přesně zapadala do plánů těchto bytostí.

Největší šok, zažije čtenář však v této chvíli: "Milý pozemšťane, planetu, na níž jste žili, objednaly, zaplatily a provozovaly myši. Byla zničena pět minut před tím, než mohl být dokončen projekt, kvůli němuž byla vybudována, a proto teď musíme postavit novou." Jak smutné, že?

No, jak bych tuto práci zakončila… Douglas Adams, patří podle mého k nejlepším spisovatelům vůbec. Jeho mistrný způsob vyjadřování, velmi originální styl psaní a zdánlivě nekonečná fantazie, jsou toho důkazem. Tuto knihu jsem četla několikrát a s láskou se k ní vracím. Neustále musím přemýšlet nad tím, co asi znamenalo ono číslo 42 a vždy když vidím myš, říkám si, zda náhodou opravdu není tak inteligentní jak se v této knize píše. Stopařův průvodce po galaxii hodně ovlivnil můj život. A kdo by čekal, že to všechno začne tak prostě. Že to začne jedním domem.

Budu moc ráda za zpětnou vazbu od vás! Kritiku beru! :D Pokud jste také fanoušky, budu moc ráda, když napíšete ;) (z této práce jsem dostala za tři, ale myslím si, že je vcelku dobrá! :D)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama